Moje básničky
28. února 2010 v 23:20 | Malá slečna
Pohled z očí do očí
chvíle kdy se ti svět zatočí.
Srdce se rozbuší , tělo se zachvěje
Pusa se otevře a mile usměje.
láska se ti do srdce navěje.
Zamiluješ se tak strašně lehce
tvé srdce nikoho jineho nechce.
a pak přijdu slzy..
nečekaně a příliž brzy.
Nezvané obklopí tvou kdysi štastnou tvář
a zeberou ti všechnu zář.
ZbYde ti jen pláč.
ale je to jediné co ted máš.
Láska na první pohled je sice krásná
ale ne navždy to je věc jásná..
7. února 2010 v 21:18 | Skárlet
Z velké výšky
-velký pád
lásku už neznám
jen z knížky
a rodičovských rad.
Znám ji již z životních ran.
Začíná to ůsměvem
a koční slzou
slzy- ty se do očí hrnou.
Ty můj princ
-co má koně
Já tvé pouhé nic,
možná tak panenka nahraní
,která ti nudu zahání.
31. ledna 2010 v 18:49 | Skárlet
Hlavu plnou lásky mám
nemyslím , nevnímám !´
Tiše chodím po špičkách.
A stále se jen a jen ptám ?
Lásko moje , kde tě mám ?
Smutno je pavoučku
když jehož sít se zláme,
co potom devčátko
kterou chlapec zklame ?
Nevládne
Umírá !
31. ledna 2010 v 1:02 | Skárlet
Jsem pouhou baletkou
co tančí
a černou labutí
v jezeru smutku
bez naděje a dobrého skutku.
Osud se mnou mává
-neustále
šance plave a uplouvá
-stále
Uplakaná tvář
lesknoucí se perly na řasách
bez ůsměvu .
Nikde žádná zář !
Ty jsi tam
a já tady
srdce mé je plné zrady
bez lásky a bez nálady.
Skárlet
18. ledna 2010 v 22:02 | Skárlet
Můj dech odchází
tiše se vytrácí ,
na rtech pláč
ty oči pláčou zas a zas
asi napořád.
Můj pohled do prázdna
zahalené hvězdy ,
Jsem dívka neštastná
co nežije nespí !
Srdce -rozervané na kusy
dívka - zamilovaná až po uši
slza - na mé tváři
tvé jméno v kalendáři
jizva - na mých rtech
polibek - jen v mých snech
Bezejmenná // •Skárlet
9. ledna 2010 v 23:41 | Skárlet
Co nám láska dává ?
Co to vlastně láska je ?
díky tomu tě mám ráda
díky to mu jsem na dně !
Chci být důvodem tvého ůsměvu
milovala bych tě jak nejvíc dovedu.
Si pro mě lásko daleko víc
snažila jsem se ti to už xkrát říct.
Ty však neposloucháš
a nebo nechceš slyšet
pro jinou oči máš
necháš mě klidně brečet !
on pro mě je vše
a já pro něj nic
citím se jak popelka
kterou však nenajde si princ.
Tak řekni , sakra ?
opravdu mě to vědět láka.
jaké to je vědět že si pro mě vším
proplakané noci když o tobě sním !
Víš , že si ten kdo mi umí vyrazit dech
tak proč šlapeš po mých snech ?
Proč bráníš naší lásce ?
pojmenovala jsem tě ZRÁDCE !
Ty zrádce a já naivní
jelikož věřím
že nadějě umírá poslední !
Zamilovaná │ Skárlet │
30. prosince 2009 v 22:59 | S.k.á. ×.r.l.e.t
Víš jak to bolí ?
když srdce něco hrozně mrzí ?
když krach v srdci hrozí ?
Když srdce rozbito je
a vidím vše jen zlé ?
Čeká na čas smrti
a neštastná láska ho nutí
čím dál víc skončit životem
skončit s tímhle prokletým světem.
Víš jak bolí odmitnutí moje srdce ?
víš jaké to je když to mé pro tvé tluče ?
A ty si jen klidně řekneš sorry bayby ale ne!
Víš jak to bolí ? asi ne..
ty si snad nikdy neměl srdce zlomené ?
Nevíš jak bolí odmitnutí
nevíš do čeho mě ted srdce nutí.
K vůli tobě chalan
na kolena padám..
Byl jsi anděl ted si stínem
a zas to začnu řěšit vínem..
Když ty nevíš , neznáš moji lásku
ted ochamtáváš již jinou krásku.
A co říci naposledy ?
snad jen samé krásné body.
Přeji ti plno slz a zklamání
nech tvé jméno sprostě zavání..
a tvé srdce pohltí jen klam
necht se nesnášíš s žádnou ke hvězdám.
Prostě jen to zlé ti zlato přeju
jinak to ani nedovedu.
Zraněná │ Skárlet │
27. prosince 2009 v 22:09 | Skárlet
Říkal otazník tečce
že se mu nic nechce.
Nikdy nemá jisté nic
je to zkrátka otazník.
Toje básnička co ? :DD Tak z (_._) :DD Pro zábavu :)
27. prosince 2009 v 13:40 | Skárlet
Místo dvou končetin ploutve ,
v moři má svě doupě.
Podívat se na souš vždy snila ,
nemohla , nemůže je to mořská víla.
Její touha rozrostla se
když zachránila topícího prince.
Za den sním by dala vše
a tak svých vlasu vzdala se.
Známá vědma - kouzelnice
chtěla ale mnohem více.
Královnou když nestane se do večera
zbyde zní jen pouhá pěna.
Poblázněná víla bere sázku
udělá vše pro svojí lásku..
Po prvé a naposled
naštívila lidský svět.
Princ odmítá dívku bezvlasou
chce za ženu krásnou a bohatou.
Víla tedy pro svou lásku
přijila tu hroznou sázku.
A ted žití bude jako bílá pěna
nevidí neslyší - je odsouzená.
Pohádková │Skárlet │
25. prosince 2009 v 13:29 | Skárlet
Princezna vchází již do zámku
přináší sebou tuhle tu pohádku.
Tisíce princezen kolem ní tančí
překrásných , však jenom z venčí.
Prince hned okouzlí jiskra v jejím oku
chtěl by žít navždy ´, po jejím boku.
Tančí spolu do samého konce bále
on se pak zeptá ,, Chtěla bys mě jako krále ? "
Princ čeká odpověd ANO
jejich lásce však není přáno..
,, Promin ale já již vdaná jsem "
Princ upadá na zem..
Princezna ho zradila ,
jeho srdce rozbila..
Proč se mu vůbec do života vloudila ?
Popadá kudlu a vrazí si ji od srdce
to se zastavilo , nehřeje netuluče..
Pohádková ... │ Skárlet │